Jak Solovjov zase žvanil, už se vidí v Paříži: 

"Solovjov se zasnil, že by ruští vojáci mohli dojít do Paříže jako v roce 1814. Jen tentokrát by už neodešli.

Solovjovova slova jsou příznakem velmocenské neurózy, kterou Rusko trpí. Rusko, ale bohužel zjevně i velká část Rusů, prostě potřebuje mít pocit, že se jich ostatní bojí, že se jim klaní a že jsou jim podřízení. Když to nejde ve skutečnosti, tak o tom alespoň blouzní v televizi.

V tomto kontextu se člověku nemůžou nevybavit slova českého vojáka v první světové válce Josefa Vojáčka, který se zamýšlel na vztahem Ruska a Švédska. Tehdy si zapsal: „Ve skutečnosti by Švédové měli vzpomínat vděčně na Petra Velikého, jenž rozbitím švédské pobaltické říše zadal smrtelnou ránu švédskému imperialismu, od kteréž doby se Švédsko stalo mírumilovnou a šťastnou zemí, v mnohých směrech nejpokročilejší v Evropě.“ Bylo by požehnáním pro Evropu i pro Rusko, kdyby podobně za sto let mohli Rusové vzpomínat na Zelenského.

Jenže aby mělo Rusko vůbec šanci se ze své velmocenské neurózy začít léčit, musí napřed pořádně narazit. Ani to ovšem není záruka, že se pacient uzdraví. Zatím totiž historicky prokazuje, že představy o vlastní velikosti ho neopouštějí ani v obdobích, kdy pomyslně ryje držkou v zemi. Jsou možná na chvíli upozaděny, ale projeví se hned, jak onu držku ze země zvedne.

K tomu, abychom mohli Rusku na této cestě pomoci, se ovšem musíme zbavit vlastních chorobných vlastností. K nim patří ustrašenost, kolaborantství a pohodlnost. Nechceme utrácet za zbraně, protože bychom měli méně na požitky. Vždyť jsme stejně sami malí a Rusku se nemůžeme ubránit. Bezpečnost nám musí zajistit někdo větší.

Extrémním případem je kolaborantská mentalita pana Sterzika, který napsal, že až přijdou Rusové, problém budou mít jen jejich odpůrci a on je s nimi kamarád. Následně se asi sám lekl, jak to vyznělo. Příspěvek smazal a tvrdil, že mu někdo hacknul účet. Nicméně tento kalkul je patrný i z jiných jeho vyjádření.

Máme pro paní Maláčovou a další, kteří toto přímo či nepřímo hlásají, dobrou zprávu. Jeden garant bezpečnosti, který nás bude chránit zadarmo, už se hlasem Vladimira Solovjova hlásí. Až tady budou ruské základny, ušetříme, protože nebudeme armádu potřebovat vůbec. "

Někteří prostě pro korýtko udělají všechno.