Pondělí, původně měla být vyjížďka kratší, ale vzhledem k vyhodnocení předpovědi počasí jsme se rozhodli, že "Královskou" dáme hned druhý den. Slibovala přes 60 km a přes 1000 výškových metrů. Respekt.

Tak jdeme na to. V rámci šetření baterie jsme nedávali zpočátku větší přípomoc, než 1. Tak hodně za svý. I když, i 1 pomáhá. Namířili jsme si to směrem na Kvildu, jen stoupání. Ale bylo krásně, ještě ne moc vedro, okolo tekla Teplá Vltava a ze strání potůčky. Krása.  Z Kvildy na stezku a směr Horská Kvilda. Cestou kvetly nějaká hezká kvítka, prý vzácná, jméno jsem neznal, ale Jizerynka přispěchala se svými botanickými znalostmi, a poznala Jestřábník krvavý. Foto v galerii, odkaz na konci článku. (F1). Pak jsme zastavili na Jezerní slati u Kvildy, je tam i vyhlídková věž. Pěkný. (F2-8). Vystřídali jsme se, protože kolům vstup zakázán, tak jsme si je vzájemně pohlídali. Dal jsem si gelíček a tyčinku své oblíbené značky Nutrend a pokračovali jsme dále. U Horské Kvildy jsme odbočili doprava na cyklostezku a šplhali a šplhali, až jsme se dostali na vrcholek U tří jedlí, 1147 m (rozcestník). (F9). Nastala krásná část dnešní jízdy (pro mě), kdy jsme začali sjíždět přes Zhůří do Rejštejna. Krásná silnice, super sjezd. Mé kolo se rozdivočilo až na 75 km/hod. Nechal jsem J. náskok, mezitím si vyfotil krajinu (F10-12). a pak jsem to spustil.

V Rejštejně jsme sjeli k řece Otavě (Otlavě)*, kde jsme si dali pauzu a doplnění kalorií. Já gel, Jizerynka dvojitý chleba se salámem. Byli jsme v nejnižším bodě trasy a tak jsme věděli, že začne stoupání do Kašperských Hor a pak dále na hrad Kašperk.

Tak jsme stoupali a stoupali po Klostermannově cestě až do Kašperek. Tam jsme se chvilku zastavili na náměstí, já pořád, že mi je to povědomé, a pak mi to došlo. Policie Modrava.  (F13-14).

Pokračovali jsme dále a za chvíli jsme ho viděli. (F15-16). Sjezd dolů a výjezd na hrad. Ten tedy byl. Protože jsme byli za polovinou trasy, tak už teda do toho kopce přípomoc na tři, jinak bych tlačil. Nahoře jsem chvilku čekal a se škodolibou radostí jsem zjistil, že J. už toho má taky tak nějak dost. Prý si musí dozadu dát taky takovou pilu, jakou mám já. (To mám radost, to mám radost, ještě dnes). Fotka hradu (F17-18) a pokračovali jsme dál. Původní trasa byla naplánovaná přes zříceninu Pustý Hrádek a J. když viděla tu kamenitou cestu do kopce, tak nee. Tak náhradní trasou po cestě do Žlíbku. Přes Ždánov, Řetenice, Nicov. Tam jsme odbočili na cyklostezku a kolem Milovského vrchu cestou kamenitou necestou do kopce a z kopce a do kopce, až J. chvilku tlačila a brblala si pod fousy, jako já kdysi v Orličkách. Prý nohy dobrý, ale krk a ramena. Ale vydržela a šup, krásný sjezd po louce (oficiální cyklostezka), viz F19. A už jsme byli na Zadově. A až u lanovky. Chtěla si nasucho natrénovat nástup a výstup, ale nebyly běžky. Ovšem rozhled krásný. Ale to už jsem nefotil, taky už jsem měl tak nějak dost. Ale věděl jsem, že už nás čeká jen sjíždění do Borové Lady. A taky ano. Krása. Po cyklostezce přes Pokovy Hutě, Nové Hutě, České Chalupy a Svinnou Ladu do penzionu.

Polar hlásí 63 km, 1080 m,. Super. Další den, cesta k prameni Vltavy.

Fotogalerie k etapě je zde: /node/61

* Ptal jsem se, co je to za řeku, tak mi bylo řečeno, jako u Vás, Oslava, jen vyměníš s za t. Tak jsem vyměnil.