Neděle, první trasa z týdenního pobytu na Šumavě, červen 2023. Nazvaná po stopách Krále Šumavy.

Začali jsme přejezdem z Borové Lady přes Horní Vltavici, Zátoň, Lenoru na Soumarský Most přes Teplou Vltavu. 

 

Napřed jsme se ale zastavili u bývalé Březové Lady. Krásný výhled.

 

Soumarský Most dnes nic moc tedy, ale byl to začátek naší trasy. Hned kousek vedle se nachází Soumarské rašeliniště, ale protože byla neděle, proudil tam dav lidí, tak to jsme tedy vzdali. Začali jsme stoupat a jeden se jen diví, jak takovou trasu chodili pěšky v nevlídném počasí. První vyjížďku jsem trochu podcenil, protože jsem byl Jizerynkou ujištěn, že se v takové nadmořské výšce nenachází komáří a jiná podobná havěť. Chyba. Při zastavení u prvního pomníčku, což ovšem je pomníček vojína, který v roce 1976 zemřel při silniční nehodě, tak se nás víceméně netýkal. Ovšem napadlo nás hejno hovad, prý musíš jet rychleji, než 16 km/hod, potom jim ujedeš. Neujel jsem. Až potom z kopce. Ale ještě předtím jsem díky svému postřehu dvě zabil. 

Přes České Žleby (kde je na místním hřbitově pohřben hajný Paleček) jsme se dostali až k bývalé skupině usedlostí Kamenná Hlava (název je odvozen od skalního útvaru), kde na louce leží velký balvan s pamětní deskou, která připomíná přechod další skupinky.

 

 

O kousek dál je vyhlídková plošina s vyhlídkou na německou stranu.

 

 

Jízdou dolů z kopce se dostaneme k bývalé osadě Mlaka k hraničnímu přechodu Mlaka/Bischofsreut, kde jsme se pokochali krásným Mechovým potokem. Taky se sem hodila hláška, ať se propadnu do Západního Německa, velebnosti, jestli kecám.

 

 

 

 

 

Tím pádem vlastně naše trasa končí, musíme se ale dostat zpět, tak se vracíme od přechodu do kopce (zlaté ekolo) na trasu. Vyjedeme nahoru a potom sjíždíme pod Žlebským vrchem zase dolů, až narazíme na pomníček a místo, kde byl postřelen Bohumil Hasil. 

 

 

 

Dále jsme sjeli přes bývalý Dolní Cazov, kde jsou vidět jen ruiny, jako tedy na mnohých jiných místech,

 

 

k říčce Řasnici, kde jsme se na odpočinkovém místě ve stínu bříz občerstvili. Nedaleko je Ženijní můstek, který zde zůstal ještě po Američanech, tam jsme ale nešli, drželi jsme se jen značených tras. Poté jsme přes Strážný vyšplhali na další vrchol, kde jsme se zastavili na vyhlídce Václava Hrubého.

 

 

 

Zase sjezd dolů přes osadu Polka a potom již pěkně způsobně po silnici do Borové Lady k zaslouženému odpočinku. To jsem ještě netušil, že navečer pojedu na Knížecí Pláně. 

 

Celkem najeto 51 km, nastoupáno 595 metrů, 3 hodiny čisté jízdy. Krásný den. Na některá místa jsme se dostali ještě jednou v rámci jiné trasy, což se objeví v dalším pokračování.